Není George jako George

Už několik dní sleduji v televizi reklamu na jednu z bankovních aplikací. A to, že kousek z této reklamy později zmíním, berte prosím jako vysvětlení toho, co mne na ní tak baví, nikoliv jako skrytou reklamu. Kterou si tu pochopitelně uvedená finanční instituce neobjednala.

Na přelomu července a srpna jsem byl na dovolené v Jižní Africe. A na jejím konci ve městečku George. A protože člověk o dovolené obvykle nehledí moc na nějakou tu korunu, nebo v tomto případě jihoafrický rand, zkrátka mi tam peníze došly.

Žádný problém, řeklo by se. Mám s sebou přece eura a dolary, a není tak nic snazšího, než si nějaké ty další peníze vyměnit. A je klid.

sto eur

Ovšem takto smýšlíme my. Jenže jiný kraj, jiný mrav. A jestliže se už před dvaceti lety varovalo, že si mají lidé vyměnit peníze raději hned při příletu na mezinárodní letiště v Johannesburgu, kde to funguje ještě poměrně ‚evropsky‘, na rozdíl od blíže nespecifikované periferie, nic se na tom zjevně nezměnilo. Věděl jsem to a počítal s tím. A očekávané se stalo skutečností. V běžných komerčních bankách prostě výměna peněz ‚poněkud vázne‘. Zažil jsem to už v minulosti v tamním Východním Londýně, King William’s Townu i Kapském Městě, a ani zde to nebylo o mnoho jiné.

Na York Street, nejvýznamnější ulici města, mají ve svém sousedství hned dvě banky, které výměnu cizích měn nabízejí. A skutečnost?

Standard Bank peníze mění. U přepážky. Ovšem jen u jediné. A zkuste uhodnout u které! Šance jedna ku čtyřem. A tak jsem vystál půlhodinovou frontu dvou lidí u jedné z přepážek, abych se dozvěděl, že musím hned k té první v řadě. A v té první peníze měnili. Jenže zrovna prý spadl systém, takže možná když si tak půl hodiny počkám, jestli znovu naběhne… Anebo mohu přes ulici do Travelexu, kde mění peníze turistům, a to rychle…

jihoafrické randy

V Travelexu to bylo rychlé. Prostě jsem prý neměl v pase to správné razítko z pohraniční kontroly, takže by potřebovali potvrzení, že měním peníze pro svůj penzion… Jinak bohužel.

A tak jsem opět přešel ulici a zamířil do ABSA Banky. A tam to bylo rychlé. Od vchodu mě poslali k jediné přepážce, kde mění peníze, a po čtvrt hodině si mě tam všimli a upozornili mě, že je úřednice právě na obědě. Ale popohnali ji, a pak už se jen vytisklo a podepsalo osm lejster a bylo to. A já měl po hodině a půl vyměněných svých sto eur. Tedy rychleji než kdysi v East Londonu, kde to jedné bance trvalo přes dvě hodiny, ale stejně…

Stejně se od té doby, kdy jsem toto ve městě George zažil, skvěle bavím, když slyším na Nova Action reklamu, nabádající mě, abych si stáhl jistou bankovní aplikaci. Protože ‚v George je prý správa mých financí hračkou‘.